Hrát fér: Vzestup, pád a budoucnost Blizzard Entertainment

Blizzard bez příkras

Vždycky jsem si myslel, že historie Blizzardu byla jedna velká jízda. Parta geniálních nerdů si sedla, udělala Warcraft, Diablo, StarCraft a pak ovládli svět s WoWkem. YouTube dokumenty mě v tom léta utvrzovaly – vypadalo to jako pevná parta, co sype jednu pecku za druhou. Jenže pak mi přišla do ruky kniha Hrát fér a tenhle mýtus se rozplynul okamžitě.

Žádná idylka, ale krev a pot

Knihu jsem si chtěl užít, takže jsem ji nezhltnul za večer, ale i tak to šlo ráz naráz. Spisovatel píše o byznysu a vývoji her bez zbytečných keců – mimochodem je to ten stejný týpek, co napsal naprosto boží Krev, pot a pixely a Press Reset, takže laťka byla vysoko.

Nejsilnější pro mě byla hned úvodní sekce o začátcích studia. Ty kokos, tam bylo bolesti! Lidé přicházeli, odcházeli, hádali se a projekty byly několikrát na hraně. Ten pocit, že „to prostě nějak klaplo“, byl úplně mimo. Byl to chaos podložený neuvěřitelnou dřinou a občas i náhodou.

Překvapivý Bobby Ko(ko)tick

Druhá polovina knihy už je smutnější čtení. Sledovat, jak se do kdysi samostatného studia začíná propisovat vliv Activisionu, je k vzteku. Blizzard, který byl známý tím, že hru vydal, až byla hotová, najednou řešil tabulky, kvartální výsledky a šetření na lidech. Docela mě ale překvapilo, že Bobby Ko(ko)tick nebyl ze začátku úplný kokot a ten vztah se vyvíjel postupně. Autor jde pod povrch všech těch kauz a toxické kultury a dává jim konkrétní tváře.

Verdikt

Pokud hrajete hry a sem tam něco přečtete, tuhle knihu musíte mít. Je to povinnost pro každého, koho zajímá, jak funguje (nebo nefunguje) herní průmysl. Ukazuje Blizzard jako místo plné geniálních lidí, které ale málem sežral vlastní úspěch a hamižnost vedení.

Co stálo za to:

• Naprostá demytizace „zlatých časů“ studia.
• Detailní vhled do vývoje her, o kterých jsem si myslel, že vím všechno.
• Mike Morhaime – působí jako takový hodný pán. Fakt jsem myslel, že to byl celou dobu jen business zmrdeček.
• Styl, jakým je to napsané – jde se přímo k věci.

Co mě naštvalo:

• Jak snadno dokáže špatný management zlikvidovat roky budovanou kulturu.